Od minulého čtvrtka jsem slaměná vdova. Honza jel na pánskou jízdu se svýma bráchama do Chorvatska. V neděli ráno přišla od něj smska, že doufá, že se taky máme dobře, že je tam nádherně. No bodejt´, když tam nejsme my. Syn mi řekl, že mu mám napsat, že mu došla obálka s červeným pruhem.
V neděli jsme jeli poséct zahradu a po dešti jsme si se synkem nádherně zaplavali v rozbouřené štěrkovně. Připadala jsem si jako velryba s mládětem i když to mládě už by mámu zachránilo, kdyby se chystala zkolabovat. Vlny byly jako na Hawai, v dálce začínala bouřka a vítr rozvlnil celou zátoku, takže jsme plavali jen my dva a asi tři rybáři nahazovali pruty, což vypadalo, jako by nás chtěli ulovit. Aspon´nějaká radost na tom světě, protože celý týden jen sedím doma a chystám synům svačiny a obědy. S Jarkou jsem byla minulý pátek a od té doby se jen vymlouvám na vedro nebo na bouřku.
