V tomto čase plném lásky a napětí, co přinese rok další se i já rozhoduju. Nesplnila jsem vůbec nic v roce 2011. I když jsem k tomu měla krásně nakročeno včera jsem se odhodlala a na váze jsem nevěřila svým očím. PO týdnu , kdy jsem si myslela, že se celkem držím mám 124,5kg. Taky co se dalo čekat, když od léta se nehýbu.
Mám ale plán. Zase začnu. Mám nabídku udělat si cestu do Lisabonu. Brácha tam bude půl roku na nějakém vzdělávacím programu Erasmus se to jmenuje. Zve mně a vzhledem k tomu, že za rok jsem nezhubla ani kilo a měli jsem spolu sázku, že jestli on dostuduje já budu mít váhu aspon´90kg, tak dost prohrávám. Přesto bych tam ráda jela. Za posledních dvacet let, kdy tu máme svobodu cestování jsem byla jednou v Chorvatsku v roce 1997. Možná bych mohla i započítat dvakrát Brno a jednou Prahu jinak sedím tu na prdeli. Jo a jednou jsem byla v Karolince za bráchou. Je fajn cestovat, ale mi dělá problém, že v den návratu mám šílené záchvaty smutku. Tak raději nikam nejezdím.
Takže bych si dala do plánu na příští rok začít zase s pohybem a mít do léta aspon´ 100kg. Chtěla bych být zase tak jak dřív. Nevím, jestli je to možné. Cítím zpomalení organismu po tom, co nemám štítnou žlázu, i když beru léky není to jak dřív. Jasně nikdy to nebude jak dřív s postupem času zjištuji, že ten je jediný spravedlivý a měří nám všem stejně. Ale ta váha 100 by byla jako výhra v loterii.
Vlastně jsem nenapsal o tom snu. Zdálo se mi, že jedu na lodi, ale takové té indiánské pramici. KOnečně z mých snů zmizely ty moje čarodejnice z práce. Doufam.
