Našla jsem na zahradě ježka. Zrovna v ten den jsem v televizi viděla, že malí ježci mohou umrznout v nadcházející zimě a že jim můžeme dát něco na jídlo a vykrmit je před zimou. Strčila jsem ho do krabice s trochou listí a převezla domů Sedaly na něj pořád mouchy musela jsem na krabici dát sítko a doslova mouchy vyštourat z bodlin. Ježek skončil na balkoně, protože strašně smrděl.
Po příjezdu domů jsem taky hledala na internetu znalosti, co s ježkem. Dozvěděla jsem se, že může mít blechy co mu dávat jíst, ale většinou spíš o těch parazitech samé hrůzy. A ježek nic nejedl. Druhý den jsem vyhledala na netu organizaci Zvíře v nouzi. Zavolala jsem na mobil a pán na druhém konci telefonu byl rád a že jestli ho můžu přivézt. Zjistila jsem spoj a ihned se vypravila na výlet do nejbližší záchranné stanice. Bartošovice, vůbec jsem nevěděla, kde to je poblíž Ostravy.
Při příchodu jsem byla okouzlena tím městečkem nebo spíš vesnicí v kopcích. Nad kapličkou je ta stanice moc hezké místo. Pan ježečka vzal do rukou a říká: " Ten ježek je podchlazený proto nejí. Půjde hned do inkubátoru a půjde potom za dalšíma, máme jich už dvacetpět." Ihned ho nastříkal nějakým sprejem proti blechám a odnesl. Za chvilku mi donesl ukázat dva z těch pětadvaceti. Jsou fakt roztomilí.
Tak jsem pánovi dala tisicíkorunu a povídám: "At se mu dostane toho nejlepšího vzdělání a na jaře si pro něj přijdu.":-) ne, nedala jsem mu nic bylo mi to blbé a taky mám peněz málo potřebuji na korálky. Ale měla jsem mu něco dát. Nevím. Ještě mně potom provedl po stanici a ukázal voliéry. Řekl, že se mám někdy přijít podívat s rodinou. A já chci moc tam ještě někdy zajet. Nejraději na kole dá se tam zajet kolem Odry.
Po příjezdu domů jsem taky hledala na internetu znalosti, co s ježkem. Dozvěděla jsem se, že může mít blechy co mu dávat jíst, ale většinou spíš o těch parazitech samé hrůzy. A ježek nic nejedl. Druhý den jsem vyhledala na netu organizaci Zvíře v nouzi. Zavolala jsem na mobil a pán na druhém konci telefonu byl rád a že jestli ho můžu přivézt. Zjistila jsem spoj a ihned se vypravila na výlet do nejbližší záchranné stanice. Bartošovice, vůbec jsem nevěděla, kde to je poblíž Ostravy.
Při příchodu jsem byla okouzlena tím městečkem nebo spíš vesnicí v kopcích. Nad kapličkou je ta stanice moc hezké místo. Pan ježečka vzal do rukou a říká: " Ten ježek je podchlazený proto nejí. Půjde hned do inkubátoru a půjde potom za dalšíma, máme jich už dvacetpět." Ihned ho nastříkal nějakým sprejem proti blechám a odnesl. Za chvilku mi donesl ukázat dva z těch pětadvaceti. Jsou fakt roztomilí.
Tak jsem pánovi dala tisicíkorunu a povídám: "At se mu dostane toho nejlepšího vzdělání a na jaře si pro něj přijdu.":-) ne, nedala jsem mu nic bylo mi to blbé a taky mám peněz málo potřebuji na korálky. Ale měla jsem mu něco dát. Nevím. Ještě mně potom provedl po stanici a ukázal voliéry. Řekl, že se mám někdy přijít podívat s rodinou. A já chci moc tam ještě někdy zajet. Nejraději na kole dá se tam zajet kolem Odry.
