Sny a cesty

V tomto čase plném lásky a napětí, co přinese rok další se i já rozhoduju. Nesplnila jsem vůbec nic v roce 2011. I když jsem k tomu měla krásně nakročeno včera jsem se odhodlala a na váze jsem nevěřila svým očím. PO týdnu , kdy jsem si myslela, že se celkem držím mám 124,5kg. Taky co se dalo čekat, když od léta se nehýbu.
Mám ale plán. Zase začnu. Mám nabídku udělat si cestu do Lisabonu. Brácha tam bude půl roku na nějakém vzdělávacím programu Erasmus se to jmenuje. Zve mně a vzhledem k tomu, že za rok jsem nezhubla ani kilo a měli jsem spolu sázku, že jestli on dostuduje já budu mít váhu aspon´90kg, tak dost prohrávám. Přesto bych tam ráda jela. Za posledních dvacet let, kdy tu máme svobodu cestování jsem byla jednou v Chorvatsku v roce 1997. Možná bych mohla i započítat dvakrát Brno a jednou Prahu jinak sedím tu na prdeli. Jo a jednou jsem byla v Karolince za bráchou. Je fajn cestovat, ale mi dělá problém, že v den návratu mám šílené záchvaty smutku. Tak raději nikam nejezdím.
Takže bych si dala do plánu na příští rok začít zase s pohybem a mít do léta aspon´ 100kg. Chtěla bych být zase tak jak dřív. Nevím, jestli je to možné. Cítím zpomalení organismu po tom, co nemám štítnou žlázu, i když beru léky není to jak dřív. Jasně nikdy to nebude jak dřív s postupem času zjištuji, že ten je jediný spravedlivý a měří nám všem stejně. Ale ta váha 100 by byla jako výhra v loterii.
Vlastně jsem nenapsal o tom snu. Zdálo se mi, že jedu na lodi, ale takové té indiánské pramici. KOnečně z mých snů zmizely ty moje čarodejnice z práce. Doufam.

Něco málo

Včera jsem vyfotila a dnes s pomocí syna dala na stránky, protože včera si všechny náhrdelníky odnesla segra. Moc se jí libily hlavně ty s těmi perletóvými zuby. Přiznám se, že skoro poprvé jsem tak více hrdá na svůj výrobek. Fimové korálky se mi nepodařilo pěkně vyfotit každý je jiný a přitom jsou podobné. V tom to fimo miluju, že si můžu vyrobit svoje korálky.
Nejhůř ale dopadl ten kamínek. Vlastně to není kamen, ale nějaká láva odněkud tady z Moravy z přírody. Je krásně namodralý, ale nepovedlo se mi ho pěně vyfotit.

Řeka života

Jsem v jednom kole stěhování malování a úklid bytu aby bylo RPG spokojeno. Do toho několik objednávek z Fleru a korálku obchod. Myslím že nejmín´dva tisíce mně to stálo. Koupila jsem Honzovi na poličku kámen labradorit. Spolu s kamenem jsem objednala pár komponentů, které budu potřebovat jako doplněk korálků z fima.
Napíšu to, co mně nejvíc trápí a s čím bojuji od té doby, co mně propustili z práce. Vypadám jak vypadám přibrala jsem 30kilo. Sem tam mně vidí někdo z bývalé práce, většinou jak se poflakuje a čeká až budou dvě a bude se moct osprchovat a jít domů. Nevím co dělat, jestli teda nemám chodit už nikam a zavřít se doma u počítače. Už jsem je potkala i v lese, jak šly přes les na naši základnu. Tak už mně viděly i s hůlkama a určitě mně drbou. Jak se z toho začarovaného kruhu dostat. Stejně už žádnou práci neseženu. Poslední naděje, že bych se dala do toho aby se moje postava změnila. To bych možná ustála někde, ale nevím kde. Syn mi řekl, že v Mobisu dělají taky tak staré ženské jako já. Prý tam celou šichtu něco utahují. V padesáti už nebudu mít šanci vůbec.
Včera jsem byla na Ladu. Hodně se toho změnilo, opravdu nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Lada je sice stejná, ale dělá mi problém mambo přeskoč. Kvůli kolena jsem trochu flákala, ale stále mám naději, že ta kila půjdou dolů a já se nebudu muset stydět, že někoho potkám z bývalé práce a mambo přeskoč chacha otoč mi nebudou dělat potíže. A potom ještě někde tu práci. Jsem zralá na psychologa, ale už jsem k jednomu chodila a houby mi pomohl. Snad se mi podaří vyfotit, co jsem udělala z objednaného materiálu-perletóvé zuby.
Je mi úzko, ještě ke všemu s Jarkou je to tak, že mně furt láká do lesa a já od toho zánětu páteře se bojím jít s ní. Ale nejdu ani sama. PO včerejšku nevím jestli budu ještě někdy normálně chodit. Fontana je celá přestavěná, je tam málo vzduchu a nejdou otevřít okna. Na druhou stranu je dobré, že tam chodí jiné ženy než před těmi třemi roky. Mám ráda změnu. Snad tam příští týden zase zajdu.

Rozcestí

Je to těmi změnami kolem mně. Napadlo mně několik názvů mého článku nebo jsem jich už v duchu několik napsala. Melu dokola Honzovi, že se bojím co bude za deset let, že už nebude žít několik lidí, která znám a je jim kolem sedmdesátky. Přitom vím moc dobře, že může umřít nečekaně někdo úplně jiný. Taky se bojím co bude s námi, jestli kluci budou mít někoho, jestli dostaneme důchod my s Honzou a co vlastně bude? Zatím Ondra chodí z práce unavený, ale štastný. Nedávno jsem si stěžovala mamce, že tam dělá za pár šupů a že nejhorší na tom je to, že je vždy tak loajální k firmě, ve které dělá, že by se mu snad líbilo všude. Dělal jen krátkodobé brigády, ale vždy si našel něco, co se mu líbilo. No a moje mamka řekla, že co se mi nelíbí, že můžu být ráda aspon´není kluk po mně. Jen to vím, že vždy říkal, že neopustí elektriku a přitom tam dělá nějakého mechanika, spíš by se řeklo, smrdutého údržbáře. Chci aby šel jinam a přitom se bojím změny.
Další změna, že se moje matka rozhodla jít do vlastního a opouští po třicetišesti letech svůj neb spíš můj rodný byt. Jsem zainteresovaná do stěhování sháněním beden, protože mamčin muž má šíleně moc knih. Vylízá to na povrch jako kostlivci, vždy když donesu pár beden ukáže se, že budou potřebovat další.
Jedna změna je taková zvláštní. POřád jsem se vymlouvala, že už nepůjdu cvičit, protože nechci jezdit až do Mariánek za Ladou a ted novinka..Jarka se dozvěděla, že je Lada zpátky ve Fontáně. Před asi pěti roky tam skončila s tím, že se nepohodli s majitelkama ated´ejhle asi zjistili, že bez Lady to nejde. Je fakt dobrá. Jarka mi říká, že mám odhodit zábrany a jít na jednu hodinu. Já se ale ptám sama sebe jak to půjde? Mám 120kilo pořád. Do lesa nechodím, měla jsem zánět z toho jak jsem se pořád chladila s tím kotníkem!
Další změna je ta, že se rozhoduji mezi fimem a perletí, nakupuji korálky tu na Aukru tu na Fleru. Vypadá to, že ještě mé vnučky budou mít zásoby korálků nebo to jistí některá z místních skládek.
Další můj článek bude mít název z citátu- Nevstoupíš dvakrát do stejný řeky?

Kotník

Tak konečně došlo na to koupání. Už to vypadalo, že si letos nezaplavu ve štěrkovně ani nikde jinde. Jenže jsem si při cestě ze štěrkovny před bouří zvrtla kotník. Celkem šikovně jsem se snažila nohu rozchodit cestou pěšky z Třebovic k Lidlu, kde jsem chtěla ještě nakoupit. Fandila jsem si jak jsem dobrá, že by Jarka koukala jak valím. Ale už jak jsem vystupovala z tramvaje jsem věděla, že bude zle. Kotník si už třetí den chladím v kyblu se studenou vodou a přidávám tam led.
Letošní léto nějak víc poslouchám radio. Střídavě Frekvenci 1 a Orion. Nejhorší jsou snaživí moderátoři. Na Orionu je to nějaká Zdráhalová nebo spíš Otáhalová a nějaký Matěj Kružberský a Frekvence ..tam bych rozpustila dámský klub. Nevím, jestli to nepramení z toho,že mám věčný problém s ženskýma. Vadí mi jak jsou moderátorky uchichotané, smějou se i tomu, že jedna řekne tak volejte nám...Hrůza a to ještě neustále do toho pouštějí lidi jak si pochvalují jejich stanici a zejména dámský klub jak poslouchají. Já to zas tak často neposlouchám, ale už podruhé jejich debata sklouzla k prdům, jak to kdo dělá, hlásí a kdoví, jestli ještě nedošlo i na smrad. Raději se pokouším na Groweshark to je taky takové internetové radio vypátrat jak to pracuje. Vzhledem k tomu, že neumím anglicky jsem se tam nějak zorientovala a zjistúji, kdo co poslouchá, přidávám si muziku atak. jasně, že mi chybí ta zpětná vazba. Ale nechybí mi Eduard Kachlička z Orionu jak debilně klade dotazy "nicnetušícímu volanému". A Evropa 2 už taky není co bývala. Nemyslím, že by mi chyběla Renata Kajdžas, ale prostě časem se každý začne opakovat.

Toto léto zdá se mi poněkud rozmarné

Mám volno do Jarky. POčátkem července jsem se vymluvila na hlídání synovce. A pak začly bouřky a přehán´ky, jednou mně Jarka vytáhla skoro násilím a došly jsem k lesu a v dešti jsme se vracely zpátky. Před dvěma dny jsme vážili kufry do letadla tak jsem se přiměla k vážení, protože posl. dobu se vážím jen když se cítím dobře. Měla jsem už i 117kg, ale ted´zase 118. Nedávno jsem si četla počátek svého blogování a dostalo mně, že jsem chtěla mít do jara 111kg. No tohle už nedokážu. Každý den se přejídám. Nejsem schopna se ukáznit, ale stále ještě mám pozůstatek toho jak jsem se hýbala. Příští týden tu bude Jarka, ale bojím se, že mně bude hnát každý den do lesa a mně to sebere zbytek energie a dorazí. Chtěla bych tomu najít nějakou správnou míru snad třikrát týdně by stačilo. Můj plán chodit denně v šest večer na koupaliště se slevou úplně zkrachoval kvůli počasí.

Moře nádherně voní

Od minulého čtvrtka jsem slaměná vdova. Honza jel na pánskou jízdu se svýma bráchama do Chorvatska. V neděli ráno přišla od něj smska, že doufá, že se taky máme dobře, že je tam nádherně. No bodejt´, když tam nejsme my. Syn mi řekl, že mu mám napsat, že mu došla obálka s červeným pruhem.
V neděli jsme jeli poséct zahradu a po dešti jsme si se synkem nádherně zaplavali v rozbouřené štěrkovně. Připadala jsem si jako velryba s mládětem i když to mládě už by mámu zachránilo, kdyby se chystala zkolabovat. Vlny byly jako na Hawai, v dálce začínala bouřka a vítr rozvlnil celou zátoku, takže jsme plavali jen my dva a asi tři rybáři nahazovali pruty, což vypadalo, jako by nás chtěli ulovit. Aspon´nějaká radost na tom světě, protože celý týden jen sedím doma a chystám synům svačiny a obědy. S Jarkou jsem byla minulý pátek a od té doby se jen vymlouvám na vedro nebo na bouřku.

Hůlky

Zapomněla jsem napsat, že jsem si před třemi týdny pořídila hůlky. Od té doby mně Jarka honí po lese i u těch rybníčků jsem je měla jinak bych asi takový kus nezvládla. Musí se pracovat hodně rukama, ale vlastně člověk zapojí celé tělo.
Včera jsem byly kolem až v Hrabové podívat se v hřebčíně. Byl to šílený kus pak přes Paskov kolem Ostravice zpět bolely mně ruce i zadek, ale šíleně. Byla jsem opět na Jarku naštvaná, že mně táhla takový kus. uplně by stačila jen ta Hrabová. V neděli jsem měla na váze 119,5kg, ale mohla jsem mít už mín, kdybych se zas nějakou dobu neužírala a neseděla na zadku doma. Po pondělí a tom včerejšku jsem ráno měla 118kg takže k něčemu to přece jen bylo.

Fotky

Dlouho jsem nepřispívala. Důvedem je to, že jsem měla stres z toho, že syn hledal práci. Ač jsme si mysleli, že v jeho oboru si bude moct vybírat bylo tomu opačně. Nemůže si vybírat a dojíždí do Nošovic. Já jsem oslavila měsíc z nemocnice, 21.5. jsem byla v Praze po dvacetipěti letech. Moje váha se nehýbe chodím s přestávkami do lesa na piliny dám i tři kolečka, ale bylo zima a chodila jsem víc, tak nevím, co mi chybí. Chtěla bych si pořídit nějaký malý fotoaparát abych nebyla závislá na klucích a mohla si cokoliv vyfotit a pak to sem dát. Dovezla jsem si z Koralla pár korálků perletóvých šnůru voskových perel a nějaké sluníčka. Zatím ale dělám pletené spirály a chybí mi to vyfotit po navlíknutí a po upletení. V pondělí jsme byly s Jarkou u oderských rybníčků pěšky byl to kus jak svińa ještě včera jsem byla jak spráskaný pes.

Millefiori cane: fiore lilla con pistilli (polymer clay tutorial)

Collage La gente parla Festival di Sanremo 1979

Slyšela jsem tuhle písničku úplně náhodou na Sanremo 79 to byla taková soutěž, kde se dalo slyšet jinou muziku než jen Milušku Voborníkovou, Hanu Zagorovou a nanejvýš Drupiho. Zasáhla mně ta atmosféra, to vstřícné nenahrané zpívání od srdce. Jen jsem si pamatovala, že tam naběhlo více lidí, vše bylo barevné ne jak u nás šedé a nádherně italsky zpívali. Od té doby jsem tuto písničku neslyšela a hledala jsem ji na youtube už několik let. Znala jsem jen název a měla jsem to přeložené jako Lidé říkají.Ted to tam asi před rokem někdo dal a já to znovu objevila asi před týdnem. Ihned jsem sentimentálně zavzpomínala na dobu, kdy mi bylo sedmnáct a slyšela jsem to poprvé

Čtvrtek

Dnes je čtvrtek za týden mám nástup do nemocnice a cítím se moc dobře ve srovnání s minulými lety, kdy jsem to měsíc bez hormonů vzdala a cpala se jak normálně a nehýbala. Kašlu na to, že jsem rozkodrcaná v neděli ráno mi došla sms od Jarky že po dvou týdnech vyráží do lesa tak jsem nastartovala i i když bylo devět ráno vyšla jsem. Sice jsem jen došla na piliny , nabrat vodu do studánky a zpátky, ale posílilo mně to, že jsem to dokázala. Piju skoro denně zázvorový čaj a jím jen tak aby mi nebylo blbě a ne sladké a mastné. Cítím to zpomalení organismu už jasně a na váze mám 120,5 kg ráno. Já vím je to hnus, ale taky jsem už mohla mít 130 kg. Dnes jsem si koupila strojek na nudle na válení FIma a zas to byl takový impuls , ale doufám, že toho nebudu litovat, většinou touhle dobou po třech týdnech vysazení jsem došla tak do hrušky a domů a ještě jsem cestou ztratila dvě stovky, takže letos jsem díky pohybu ve formě. Z fim dělám kytičky snad je vyfotím až budou solidní.

Kapucínské náměstí Brno

Byli tam s Honzou na den otevřených dveří na farmaceutické fakultě. Snad se tam dostane.

Fimo

Patlám se v tom a možná jsem si s tím měla ještě chvíli pohrát. Je to všechno moc morbidní asi se vrátím ke korálkům, ale baví mě to přelínání barev a čekání, co z toho vyleze.

Váha 118kg

Už týden marodím, nejdřív jsem jen pila čaj a zázvor, ale potom bylo třeba trochu jíst abych se uzdravila a tělo mělo nějaké živiny, ale jím opatrně hlavně ryby a sýry vyhýbám se uzeninám. Ted už cítím mírně to vysazení včera jsem byla od čtvrtka poprvé v obchodě a šlo se mi blbě. Jarka odjela v sobotu do Itálie na lyže tak se ani nemusím nikomu vymlouvat, ale myslím, že s během je konec. Ráno jsem se vážila a měla jsem nabalená v teplákách froté šatech a bundě 118kg. Až začnu zadržovat vodu půjde to nahoru samo, ale nechci se vrátit tam kde jsem byla a pak v dubnu žačnu zase shazovat. Dokonce mi moje situace vyhovuje, protože z toho hubnutí mám vždy pocit, že to musím dožrat zpátky, je to nějaká psychická porucha. Takhle se to nabere samo, já budu v klidu a pak po nasazení euthyroxu splasknu jak balon. Ještě tu vyfotím fimo co jsem dělala včera i když mi ještě bylo blbě a taky to tak vypadá, ale pěkné barvy, jen si musím něco koupit na dělání pravidelných tvarů jmenuje se to roller.

Fimo

Tak dnes koukám na datum a máme prvního což znamená, že jsem měla vysadit Euthyrox, ale ještě dnes jsem si ho vzala. Před dvěma týdny jsem už z toho měla depku, že se opět vrátím váhově tam, kde jsem byla,ale v sobotu a neděli jsem byla v lese s Jarkou a byla jsem ve formě. Budu se snažit jíst o hodně mín´a piju občas zázvorový čaj.Z jídla mi naštěstí ted bude víc blbě při tom vysazení, je to podobný stav jak když jsem byla těhotná. Vrhla jsem se na fimo koupila tři kostky a něco ukoulela a budu zkoušet dál. Zatím nebudu kupovat ten nudlovač postačí mi malý váleček stejně hlavně krájím žiletkou. Dnes mi Honza pák kuliček vyfotil, ale fimo mi celkově změnilo barvu a ztmavlo a tak chci zkusit péct na menší teplotu. 31. března nastupuji na radiojod do nemocnice myslím, že mám dobře nastartováno to vše překonat. Při vysazení vždy dva týdny to jde a pak to musím vydržet. Těším se na květen pojedu s důchodcema do Prahy na muzikál. Teda já se s něma jen svezu na korálky.

Matka

Moje matka je pěkný dáreček. Už jednou mně dojebala s těma svýma řečma, že mám změnit jídelníček a něco se sebou dělat a to jsem už dva měsíce chodila do lesa. Konečně koncem ledna uznala, že je třeba mně pochválit tak si všimla, že jsem zhubla. Moc jsem se toho nechytala, protože váha mi stojí, ale možná nějaké ty svaly začaly pracovat. Jenže jakmile jsem jí zdělila svůj plán zhubnout opět na původních 90kg ptá se mně pokaždé, kolik jsem zhubla. Je to šílené tuhle jsme se viděly a já řekla 118, protože opravdu už to na váze delší dobu mám i večer. Tak mně zas dostala, protože se divila, že to jsem měla i minule. Vjel do mně vztek a hned jsem vyplenila Honzovi zbytky co donesl v batohu z předchozího dne byl to kus makovce a jeden seschlý koblih kupodivu jsem si pochutnala víc jak na čerstvém.. A to jsem ten den jedla jen samé musli a jogurty.
 Dnes po týdnu opět s Jarkou v lese i když přes týden jsem byla dvakrát u studánky, ale už jsem tak dobrá, že to se nepočítá. Taky jsem matka a nevím, jestli se snažím své syny též dojebávat nebo je chci mít lepšími nějakým citlivějším způsobem. Je fakt, že i to jak pořád tloustnu a zas hubnu určitě taky svým způsobem vnímají. Nerada bych na nich zanechala nějaké následky jak moje matka. I když zas nemůžu si tak moc stěžovat. Ptají se mně jak vlastně běžím. Já to sama nevím nějak se šinu kupředu někdy více klušu když je kopeček. Měřila jsem se a mám furt stejně 104cm v pase a 134 přes boky, ale v teplákách a triku tak možná to je lepší každopádně se cítím líp, nemusím se už tak přemáhat jak jdu do lesa.

Slonice na maratonu

http://img2.rajce.idnes.cz/d0203/4/4482/4482363_1ffb19d2efa69b634209c95f9cc9c796/images/Pilinovka_005.jpg  Na fotkách mám zavřené oči a na té druhé dokonce zachytil, jak se divím jednomu běžci s holýma rukama. Vůbec jsem nevěděla, že mně někdo fotí.
http://mkseitl.rajce.idnes.cz/2011-02-06_Pilinovka/#Pilinovka_013.jpg

Maratonci a čaj

Ještě ted´jsem unavená a to jsem neběžela jen chodila kolem trati. Nemám tyhle akce ráda, šla jsem tam jen abych Jarku trochu podpořila. Už v lese bylo divné, že bylo plno běžců, myslely jsme, že se rozběhávají, ale to byli ti, co se takových akcí nezůčastnújí. Ti naši se hloučkovali u pilin. Jarka dostala číslo a šup už se běželo. Osm koleček asi 7 km. Doběhla poslední, ale byla spokojená. Mně nakonec požádali, jestli bych nenalívala doběhnutým závodníkům teplý čaj. Takže mně nakonec měli všichni rádi. S těma zelenýma nehtama to bylo jako předzvěst jara. Fot´ák jsem nakonec nevzala, ale někdo tam fotil, tak možná nějaké fotky budou, ale nevím jestli půjdou dát na tento blog.

Pesani

Jsem moc ráda, že ti psi tam jsou. Nebýt jich, tak už asi do toho lesa ani nelezu. V pátek jsem byla plavat a od té doby ani tuk. Váha se drží na 120kilo najezená. Venku je hnusně, tak jsem Jarce napsala, že si ted budu běhat sama a neběhám ba ani nelozím ke studánce. Celý týden, jen včera jsem měla hodně masa a kostí z polívky tak jsem se přinutila jít k tomu černému psovi hned v půlce lesa. Bože ten byl rád skákal a byl krásně hladový, což se o mně nedá říct. Trochu jsem se rozhlídla a v lese bylo nádherně, tak jsem se nad sebou zamyslela. A dnes mi volala Jarka, že v neděli je na pilinách nějaký závod a prý můžu i pomalu běžet 6 koleček nejmín. Naivka, já je ani neujdu, ale byla jsem ráda, že mi zavolala a jsme domluvené na sobotu ráno. Musím zas začít něco dělat.

Bude to ještě zajímavé

Stále skáču po váze. Mám 119 kg ráno v noční košili. Není to nic moc, ale taky bylo hůř a tuhle váhu bych chtěla snižovat a snižovat. Nevím jak se mi bude dál dařit. Jak jsem psala aby mně nikdo nenaštval stalo se to hned v úterý. V neděli jsem po dlouhé době šla ráno s Jarkou v devět. Vyzvěděla jsem, že náš uchyl asi jak opadl sníh bude dorážet. Bude to ještě zajímavé. Přijede vždy na kole, někam ho schová do houští a vyleze na trat nečekaně a zezadu dobíhá. Bohužel Jarka se s ním ted několikrát viděla a ze slušnosti se s ním baví. Nezdá se jí dotěrný a asi je ráda, že neběhá sama. No kdo nezažil neuvěří. Tak jsem se domluvila na pondělí, ale Jarka nedorazila, tak můžu říct jsem se překonala a sama donutila dvě kolečka pomalu klusat. V uterý v osm ráno mně  vzbudil policajt městské policie. Máme průser Honza v neděli zaparkoval na předplaceném místě a ti lidi zburcovali policajty. Tak jsem naštvaná, protože syn se snažil pokutu ukecat tak mu dali složenku, takže ještě obstrukce a musí jít na poštu se složenkou. Naštvání jsem si dnes vykompenzovala tím, že jsem vytáhla starý lak zelený a nabarvila jsem si nehty na rukách i na nohách.

Že by jaro?

Někde jsem četla, že pokud člověk začne hubnout v zimě, většinou se mu to nepodaří, máme nechat hubnutí na jaro. Tak asi od minulé neděle což je 10 dnů začalo tát a v lese začalo to nejdřív mlhama a ted tam jen místy je led a jinak jaro. Snažím se každý den bud alespon jít ke studánce pro vodu a někdy si dám kolečko neb tři na pilinách. Jarce se nějak vyhýbám trochu mně naštvalo jak jsme minule byly běhat, že po mých kolečkách jsem skončila dříve a řekla jí kudy půjdu a že mně dožene a ona běžela jinudy a já tam čekala jak trubka a když jsem došla domů měla jsem od ní sms ku kde jsem se jí ztratila. Vysiluje mně to i tak a ještě se na ní vážu. Hodně ted běhávala sama beze mně a myslím, že to tak skončí. Potřebuju si ty síly regulovat sama. Na váze mám 118 kg, ale bojím se, že zas selžu a přestanu chodit do lesa jak mně něco naštve.

Obleva

Chodila jsem poctivě celý první týden nového roku a výsledek zatím žádný. Na váze 119,5kg a měření dopadlo tak, že od minula neubyl a nepřibyl ani centimetr. V pase 104cm a přes boky nějakých 134cm. Píšu to jen pro kontrolu abych příště netápala kolik to bylo. Taky by letošní nebo spíš lonské vánoce se proslavily tím, že jsem přes ně nepřibrala. Je to pohybem.  Prostě se snažím chodit rychleji včera jsem na pilinách dala tři kola což byl strop, když bylo krásně.

Obtloustlá matka

V novém roce se zatím snažím, byli jsme na novoročním pochodu do Háje u Opavy z Děhylova to bylo 6 km, ale v té vánici to dalo zabrat. Druhý den jsem proležela. Jarka v lese zatím s atletem probrala mou situaci a i když mi v úvodu říkal, že se nemám vysílit každý den, toho druhého ledna řekl Jarce, že bych měla každý den to kolečko v lese aspon´ujít. Tak jsem šla, od pondělka každý den jdu ke studánce, na pilinách dám kolečko nebo ještě půl a jdu nabrat vodu a se zátěží tří lahví vody, což je skoro váha, kterou jsem shodila jdu domů. Včera šel se mnou můj syn a zpočátku remcal, že co má za život že ve svých dvaceti letech leze se svou obtloustlou matkou do lesa místo aby slavil silvestra, sedí doma apod. Ale v lese začal běhat, házet po mně koulema se sněhu a vzpomínat kudy chodil, když byl malý. Byli jsme v lese skoro dvě hodiny a dnes jsem dolámaná, ale půjdu zas dnes s kamoškou pro vodu k Panence Marii.