Vánoční bojovnost

Už asi dva týdny běhání tak nějak flákám. Nejdřív jsem se cítila pořád dobře váha se usídlila pod 120 kg, ale v neděli kdy jsem měla jít běhat byly Mickeovy modré oči s HUgh Grantem tak jsem prostě zase bulnula. Zato v pondělí se mi to vymstilo, protože na návštěvě u mamky mi začali domlouvat skrz mé váhy a to jsem si myslela, že je budu muset odbývat, že mi řeknou teda ty jsi zhubla a ono prdlajz. Prý mám něco začít se sebou dělat, že se neunesu, že mně budou bolet klouby. Ale mamí, vždyt už víc jak měsíc běhám do lesa. No prý asi bych měla běhat rychleji. Tak jsem dostala takovou facku. Jo a změnit stravovací návyky to bych asi měla. No vlastně ani nechci aby si lidi všímali, že hubnu. Mám prý jít do pořadu s doktorkou Cajthamlovou.  Měla jsem tmu před očima, ale vím, že mamce na mně záleží. Jarka pořád poctivě běhá a má už 57 kg. Vůbec nechápu co ji k tomu vede. Na Boží hod jsem byla dobře odpočatá nebyla jsem přecpaná a sice jsme čekali návštěvu, ale jak jsem přečetla meil za pět minut 11, že v jedenáct jde Jarka běžet jsem se rychle oblékla popadla tyčky od lyží a šla. Jarka byla moc ráda, že jdu. A dnes jsme byly zas. Tak snad to bude lepší jen kdyby už slezl ten sníh.

Bolest

Už vím proč týden neběhám. Bolí mně nárt z těch běžek. Jarka mi od úterka píše, že jde běhat a v kolik a já jí odpovídám, že nejdu, bolí mně noha. Myslela jsem, že to je z toho sněhu jak se blbě chodí, ale v pátek úplně jasná bolest nártních kůstek. Na váze jsem v pondělí měla už 119 kilo a dnes opět 120kg. Cítím se fajn, ale je jasné, že se doma ujídám od strachu, že to vzdám. Od středy jsem pekla šohajky a sice jsem se držela, ale něco jsem sezobla a do toho slané a je to hned. Můžu být ráda, že ta váha je tak , ale už vím, že to přijde vždy dodatečně, že třeba zítra půjdu s Jarkou do lesa běhat a váha mi poskočí směrem nad 120kg. Ale nevzdám to dívala jsem se na netu na zumbu. Moc mně ten tanec nenadchnul je to normálně nějaká rumba nebo marenga a do toho trochu aerobiku. Mi se stýská po normální sestavě aerobiku nebo že si zacvičím na Ladu. A hudba mně k tomu přitáhne.

Krize

Jak se dalo předpokládat dostavila se. Jednak včera začaly potíže s Honzou, kdy zas ve volnu proseděl čas u počítače a pak se chtěl sebrat a jít a že přijde až k ránu nebo vůbec no prostě jsem měla v krku knedlík a měla jsem v 15.15 hod jít s Jarkou do lesa. Skoro jsem přišla pozdě a v té mlze jsem viděla, že Jarka už čeká s lahví na vodu. Měla jsem též lahev jen jsem ji popadla a musela vyjít a ještě se hádat ve dveřích s Honzíkem. A v lese to začalo, ten knedlík v krku a ta tíha kterou musím sebou nosit a k tomu to bílé svinstvo. Tající sníh a Jarka vypálila, že zas poběží naší trasou do kopce a dál na piliny. Já jsem se šprajcla no prostě mně to dožralo, bolí mně chodidlo od toho namáhání a Jarka na to vůbec nebere ohled. Tak jsem došla ke studánce nabrat vodu a na piliny už jsem se vlekla a Jarka obíhala a že si dá ještě kolečko. Musím uznat, že v tom lese bylo nádherně v té mlze to vypadalo strašidelně a ještě tam někdo šel, bylo slyšet dlouho kroky a nakonec jsme ho došly byl to takový rachitický dědek, ale mně v té mlze vylekal. Jarce jsem včera řekla, že dokud nebude lepší terén tak neběžím. Nechápe to, prý jsem už jsem běhala ve sněhu tak co mám za problém.
Dnes mi napíše jak poběží, ale já fakt nemůžu bolí mně nárt nohy úplně kulhám a ona jako by to neviděla. Naštěstí váha se drží i pod 120 tak nějak 119,5kg. Nesmím se přejíst a vůbec musím dost pít vodu nebo čaj. Ted ještě do toho s tím Honzou zítra má dvanáctku a sobotu neděli taky a dnes ještě nepřišel domů a je deset tak asi se urazil a dělá krky. Stále se o něj bojím. Včera mi po dlouhém přemlouvání vyfotil náramek a je blbě vidět, protože na druhé straně jsou taky moc pěkné korálky.

Zrada

Dnes jsme měly jít běhat ráno před odpolední. Už večer jsem čekala, že Jarka napíše zprávu, že nejdem, protože byla taková břečka na cestě, ale ne. Ráno jsem se vzbudila a zjistila, že je venku tma i když bylo skoro půl osmé a venku to všechno tálo, ale myslím, že Jarka byla nachystaná. To já jsem zklamala a napsala, že dnes neběžím. Ted´jsem se po snídani vážila a mám v mikyně a teplákách 120,5kg což je dobré. Ale ted fakt bojím, že to půjde bez běhu nahoru. Na to abych šla někam cvičit nemám, ale zkusím cvičit podel DVD fitnesjogu. ASi těch dnů co by se dalo běhat ted bude málo a čekám co napíše Jarka. Určitě je ted v lese sama. Sice nechápu proč se tak honí chce mít těch 56-57 kg a má 58 a něco ,ale při její výšce 165 si myslím, že je dobrá. Jen si to udržet.

Bronzová neděle

Tak tohle musím napsat abych si to zapamatovala. Asi před půl rokem jsem vyhodila do popelnice běžkové boty takové starší s tím, že už se na běžky v životě nepostavím kvůli tomu co se mi kdysi stalo na běžkách s kolenem a té mé nadváze. No a včera jsme se domluvily s Jarkou ráno v devět třicet na běžky do lesa. Byla neděle nikde ani živáčka "Všichni v kostele. " : jsem podotkla, ale Honza, který byl s námi mi dávat pomoc kdyby něco povídá: "Kdepak v kostele jsou v šopingu na nákupech." A asi měl pravdu, ale tohle bude pro mně památný den jela jsem znovu asi po šesti letech na běžkách.
 Večer jsem udělala jeden náramek v naději, že se začnu krášlit až mi trochu zhubne ruka. Anad se mi podaří přemluvit Honzíka at´mi ho vyfotí a dám ho tady na stránky.

Výčitky

K svátku jsem dostala nádhernou kytičku. Od Jarky za to abych to s ní vydržela. To jsou paradoxy.... Zatím to musí myslím vydržet ona se mnou, protože po tomto týdnu jsem odmítla dnes ráno běžet. Běhalo se nám celý týden dobře pokaždé les vypadal jinak a tajemně. Pozorujeme tam jednoho atleta už i párkrát, když mně Jarka pohání pojd´pojd´jí vysvětlil, že mi stačí pomalejší tempo a výdž. Prý bych se rychle unavila a nechala toho. Tak jsem dnes Jarku zradila. Ani nevím, jestli je v lese a vsadila bych se, že jo. Musí tam být nádherně když sluníčko vysvítá na tu bílou nádheru. Včera jsem byly u Panenky Marie a daly jsme tam do krmítka sýkorkám tak se tam projdu se podívat jestli to snědly. Musím do úterka vydržet se nepřejíst a neustát v hubnutí. Mám 120 kg a to plná najezená a oblečená takže mám tři kila dolů a cítím svaly tak že se poměřím abych měla jistotu, že hubnu. Takže v pase 104cm a boky stále 133cm. A zítra chceme jít s Honzou na běžky. Dnes je to přesně měsíc, co jsme začaly.

Uchyl

 Jak se dalo očekávat potkala jsem v lese někoho, koho znám z dob před pěti roky kdy jsem běhala opravdu poctivě pět kol na pilinách, měla 90kilo a ve formě a on tam běhal s mou kamoškou. Po čase jsem se dozvěděla, že jí obtěžoval a mělo to něco společného se stolkingem kdy jí posílal neslušné smsky. Vím, že se ho nakonec nějak zbavila, ale prý to bylo psycho a ted v lese..Kolem mě  proběhnul  jen pozdravil a neodpustil si blbou poznámku, ale po doběhnutí kolečka jsem čekala na Jarku a samozřejmě doběhl s ní. Normálně se na ni přisál zavedl řeč a po její výmluvě, že je zde s kamarádkou, hned věděl, která bije a zavedl téma hovoru- Iva. Jenže to bylo v sobotu a v neděli tam byl zase a zase jak zjistil podle kola, že tam jsme prý šíleným poklusem doběhl Jarku a zavedl opět řeč, že Iva říkala a podobné pindy. Přitom jsem nevěděla, že tam je až když ke mně doběhli a Jarka už měla dost zoufalý výraz, protože jsem ji trochu varovala. Já mu řekla ahoj a jí bylo jasné, že se mnou ještě nemluvil. Říkal jí, že ještě jedno dám, že jsem říkala a že má ještě jedno dát. Vyzvídal, kdy chodíme běhat a kdy tam zas budeme. Naštěstí vždy když se spojíme tak zmizne, Zatím.
Jasně o mně nejde já mám 120 kilo jo musím se pochlubit včera večer po "běhu" 121,6, já bych s ním nacouvala do stromu, ale kamoška? Bojím se, že nás to odradí od běhu. Včera jsme tam byly po třetí hodině a bylo tam pár běžců, ale někdy na té trati je člověk sám chvilku. Trat´je dlouhá 906metrů. Drobně pršelo a po dvou dnech běhu jsem se trochu šetřila a jen se protahovala a hlídala Jarku. Běhal tam pán v mém věku asi a dával si po kolečku klacík tak jsem se ptala kolik a povídá 13 a běžel dál. Pak přiběhnul a nechtěla jsem vypadat jak vtěrka, ale jen jsem se zeptala jestli ho to baví a on povídá, že se u toho modlí a že ho nebaví doma televize. Bylo ho kus chlapa, ale myslím, že zhubnul, protože mi zase po jednom kolečku řekl, že jestli začínám tak čím pomaleji tím líp. Pak ještě zavolal, že on dnes jen dvacet. No musíme tam navazovat kontakty s normálníma lidma až nás bude honit uchyl.

Psychika

S tou mojí hmotností je to tak, že se mi začne zlepšovat psychika, když se cítím v kondici, ale hned to zkazím tím, že se více najím. To abych náhodou nebyla v pohodě nebo co? Už pár dnů mívám na váze pod 123kilo a třeba i po jídle. V lese se trápím nejde mi běhat spíš jen tak rychle pohybuju rukama. Včera jsem tak viděla jít i celkem hubenou ženskou, takže co.
 Už jsem dala 4 kolečka. Z počátku mně pak bolelo celé tělo. Ale už můžu říct, že se mi lépe vstává když sedím a všechno je lepší. Nesmím upadnout na mysli. Dnes ráno na váze 122,7kg. Asi se i změřím v pase a přes boky. Ta váha je totiž strašně zavádějící protože jíst se musí a spaluju jen tuky a voda jde pak z těla ven. Takže v pase 107 a přes boky 133cm zdálo se, že mi nebude stačit metr. Snad se to pohne mám cíl mít 111kg do jara.

Kondice

 Zlepšuje se mi i když váha neklesá. Mám ted 123,7 ale opravdu najezená, napitá a sytá. Taky cítím, že se mi líp hýbe. Můžu už zatáhnout sval na zadku. Jak kdysi Lada po cvičení říkala: " Ramena, břicho, zadek a hlava vzhůru." Snad se brzo i ta váha pohne směrem dolů už se tak nepřejídám a jsem sytá. Můj cíl je udržet si elán přes vánoce a na jaře mít vysněných 111kg. Taky je mým hlavním cílem jít ještě někdy na aerobik na Ladu. Bojím se, že to nedokážu. Hlavně kvůli kolena, které mně často bolí. Je to nadváhou, ale taky ho ted víc namáhám. Zítra mám pauzu a dnes jsem byla jen na kole tak bych si měla zajet i zítra bez Jarky aspon pro vodu ke studánce. V sobotu jdem ráno. Snad se budu cítit líp. Hladovět nemá cenu hlavně proto, že to pak stejně doženu.

Jaro

 Včera i dnes bylo nádherně. Nejdřív mně Jarka donutila včera běžet nebo teda lézt čtyři kolečka z toho dvě s ní takže mně musela furt pobízet abych zvedala ty svoje nohy. Ještě že jsme vyrazily o půl deváté, protože v deset jak jsme šly z lesa už bylo všude plno lidí s kočárkama a s psama, takže jsme to měly v klidu za sebou a celý nádherný nedělní den před sebou.
 Já se z toho nemohla vzpamatovat byla jsem celá rozlámaná a přesto jsem musela jít nakoupit. Pak jsem spíchla oběd a dala se do vany aby se mi vyplavila ta kyselina mléčná. Je fakt, že můj běh nic moc, ale mi to i tak dává zabrat. A kromě mě tam chodí i podobné trosky a snaží se hýbat, tak co.
 Večer mi psala Jarka, že dnes má být taky krásně, takže si bere volno a jdem v devět do lesa. Dnes jsem hravě zvládla tři kolečka, ale víc ne, protože musím být trochu v kondici neb chci umýt okno u Honzy v pokoji. Jo a váha...nic moc pořád mých stálých 123,7 víc ani tuk´, ale ani mín´. Musím ale dodat, že se cítím mnohem lépe co se týče mých břišních svalů, pokud se tomu dá tak říkat a dnes ráno jsem poprvé po roce dala nohy za hlavu. Takže první úspěch.
 Včera si segra vzala několik hvězdiček na rozdání mým věrným zákaznicím co si občas ode mně vezmou nějaký ten výrobek. Pokud půjde vyfotím a dodám. Zatím mi dělá problémy najít úpravy tohoto profilu pokaždé je to dílem náhody.

Listopad

 Tak jsem začala běhat. Vzhledem k mým potížím s nadváhou a štítnou žlázou se tomu dá říct rychlochůze nebo spíš jak říká můj syn rychlolezení. Jsem domluvená vždy z předešlého dne, stavím se na kole pro Jarku a ona běží a já jedu na kole. Potom kolo zamknu u pilin  a dám si kolečko rychlolezení. Pak mně Jarka doběhne a běží se mnou pomalu. Potom si podle možností bud dám ještě jedno chůze a nebo jen dělám takové ty cviky jako že se rukama dotýkám špiček bot. Dnes je to týden co jsem začla a cítím se líp. Na váze to nejde zatím poznat mám pořád 123,7kg plus mínus nebo spíš někdy mín. Ještě před rokem jsem měla 111kg a sestra se tomu na příjmu smála prý: Jé tři jedničky. No a to jsem si řekla, že na tom nejsem tak hrozně protože když jsem v roce 1997 začínala běhat s Petrou měla jsem 115kg a nebyla jsem nemocná. Je pravdou, že 10% váhy jde zhodit lehce, ale potom se to zastaví. Mi to šlo taky do stovky a potom konec. Ale tím běháním jsem to zlomila. Hubnula jsem dál 1,5kg týdně. Za půl roku jsem měla 80kilo. Nejdřív to šlo rychleji, ale ten poslední měsíc se spíš zpevnily svaly a to hlavně na stehnech. Držela jsem si váhu několik let cvičením aerobiku. Zlom nastal v r 2007 po operaci štítné žlázy.
Takže opět začínám a jsem na tom hůř. Jarka mi napsala: " Elán nás neopustí!" No jí se to říká jak má 60kilo. Ale jdu do toho, protože už se na sebe nemůžu dívat a jen vzpomínám jak jsem ještě před pěti roky cvičila aerobik.