Něco málo

Včera jsem vyfotila a dnes s pomocí syna dala na stránky, protože včera si všechny náhrdelníky odnesla segra. Moc se jí libily hlavně ty s těmi perletóvými zuby. Přiznám se, že skoro poprvé jsem tak více hrdá na svůj výrobek. Fimové korálky se mi nepodařilo pěkně vyfotit každý je jiný a přitom jsou podobné. V tom to fimo miluju, že si můžu vyrobit svoje korálky.
Nejhůř ale dopadl ten kamínek. Vlastně to není kamen, ale nějaká láva odněkud tady z Moravy z přírody. Je krásně namodralý, ale nepovedlo se mi ho pěně vyfotit.

Řeka života

Jsem v jednom kole stěhování malování a úklid bytu aby bylo RPG spokojeno. Do toho několik objednávek z Fleru a korálku obchod. Myslím že nejmín´dva tisíce mně to stálo. Koupila jsem Honzovi na poličku kámen labradorit. Spolu s kamenem jsem objednala pár komponentů, které budu potřebovat jako doplněk korálků z fima.
Napíšu to, co mně nejvíc trápí a s čím bojuji od té doby, co mně propustili z práce. Vypadám jak vypadám přibrala jsem 30kilo. Sem tam mně vidí někdo z bývalé práce, většinou jak se poflakuje a čeká až budou dvě a bude se moct osprchovat a jít domů. Nevím co dělat, jestli teda nemám chodit už nikam a zavřít se doma u počítače. Už jsem je potkala i v lese, jak šly přes les na naši základnu. Tak už mně viděly i s hůlkama a určitě mně drbou. Jak se z toho začarovaného kruhu dostat. Stejně už žádnou práci neseženu. Poslední naděje, že bych se dala do toho aby se moje postava změnila. To bych možná ustála někde, ale nevím kde. Syn mi řekl, že v Mobisu dělají taky tak staré ženské jako já. Prý tam celou šichtu něco utahují. V padesáti už nebudu mít šanci vůbec.
Včera jsem byla na Ladu. Hodně se toho změnilo, opravdu nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Lada je sice stejná, ale dělá mi problém mambo přeskoč. Kvůli kolena jsem trochu flákala, ale stále mám naději, že ta kila půjdou dolů a já se nebudu muset stydět, že někoho potkám z bývalé práce a mambo přeskoč chacha otoč mi nebudou dělat potíže. A potom ještě někde tu práci. Jsem zralá na psychologa, ale už jsem k jednomu chodila a houby mi pomohl. Snad se mi podaří vyfotit, co jsem udělala z objednaného materiálu-perletóvé zuby.
Je mi úzko, ještě ke všemu s Jarkou je to tak, že mně furt láká do lesa a já od toho zánětu páteře se bojím jít s ní. Ale nejdu ani sama. PO včerejšku nevím jestli budu ještě někdy normálně chodit. Fontana je celá přestavěná, je tam málo vzduchu a nejdou otevřít okna. Na druhou stranu je dobré, že tam chodí jiné ženy než před těmi třemi roky. Mám ráda změnu. Snad tam příští týden zase zajdu.