Nastartování

Prvního jsme šli do Háje z Děhylova. Potom byl ohnóstroj a i když jsem se dušovala, že letos na to seru jsem nakonec šla a nelitovala jsem. Bylo to zase něco jiného než vloni. Druhého jsem vyšla s hůlkama. Potřebuju nastartovat organismus. Tělo si pamatuje, že jsem už běhala tak se do toho zase dostanu. Už kvůli těm závistivým babám z mojí bývalé práce to musím dokázat. A ted´chci zhubnout i kvůli tomu Lisabonu, protože se prý nevejdu do sedadla. Ale hlavně to dělám kvůli sobě, tělo mi potom za to poděkuje.

Sny a cesty

V tomto čase plném lásky a napětí, co přinese rok další se i já rozhoduju. Nesplnila jsem vůbec nic v roce 2011. I když jsem k tomu měla krásně nakročeno včera jsem se odhodlala a na váze jsem nevěřila svým očím. PO týdnu , kdy jsem si myslela, že se celkem držím mám 124,5kg. Taky co se dalo čekat, když od léta se nehýbu.
Mám ale plán. Zase začnu. Mám nabídku udělat si cestu do Lisabonu. Brácha tam bude půl roku na nějakém vzdělávacím programu Erasmus se to jmenuje. Zve mně a vzhledem k tomu, že za rok jsem nezhubla ani kilo a měli jsem spolu sázku, že jestli on dostuduje já budu mít váhu aspon´90kg, tak dost prohrávám. Přesto bych tam ráda jela. Za posledních dvacet let, kdy tu máme svobodu cestování jsem byla jednou v Chorvatsku v roce 1997. Možná bych mohla i započítat dvakrát Brno a jednou Prahu jinak sedím tu na prdeli. Jo a jednou jsem byla v Karolince za bráchou. Je fajn cestovat, ale mi dělá problém, že v den návratu mám šílené záchvaty smutku. Tak raději nikam nejezdím.
Takže bych si dala do plánu na příští rok začít zase s pohybem a mít do léta aspon´ 100kg. Chtěla bych být zase tak jak dřív. Nevím, jestli je to možné. Cítím zpomalení organismu po tom, co nemám štítnou žlázu, i když beru léky není to jak dřív. Jasně nikdy to nebude jak dřív s postupem času zjištuji, že ten je jediný spravedlivý a měří nám všem stejně. Ale ta váha 100 by byla jako výhra v loterii.
Vlastně jsem nenapsal o tom snu. Zdálo se mi, že jedu na lodi, ale takové té indiánské pramici. KOnečně z mých snů zmizely ty moje čarodejnice z práce. Doufam.

Něco málo

Včera jsem vyfotila a dnes s pomocí syna dala na stránky, protože včera si všechny náhrdelníky odnesla segra. Moc se jí libily hlavně ty s těmi perletóvými zuby. Přiznám se, že skoro poprvé jsem tak více hrdá na svůj výrobek. Fimové korálky se mi nepodařilo pěkně vyfotit každý je jiný a přitom jsou podobné. V tom to fimo miluju, že si můžu vyrobit svoje korálky.
Nejhůř ale dopadl ten kamínek. Vlastně to není kamen, ale nějaká láva odněkud tady z Moravy z přírody. Je krásně namodralý, ale nepovedlo se mi ho pěně vyfotit.

Řeka života

Jsem v jednom kole stěhování malování a úklid bytu aby bylo RPG spokojeno. Do toho několik objednávek z Fleru a korálku obchod. Myslím že nejmín´dva tisíce mně to stálo. Koupila jsem Honzovi na poličku kámen labradorit. Spolu s kamenem jsem objednala pár komponentů, které budu potřebovat jako doplněk korálků z fima.
Napíšu to, co mně nejvíc trápí a s čím bojuji od té doby, co mně propustili z práce. Vypadám jak vypadám přibrala jsem 30kilo. Sem tam mně vidí někdo z bývalé práce, většinou jak se poflakuje a čeká až budou dvě a bude se moct osprchovat a jít domů. Nevím co dělat, jestli teda nemám chodit už nikam a zavřít se doma u počítače. Už jsem je potkala i v lese, jak šly přes les na naši základnu. Tak už mně viděly i s hůlkama a určitě mně drbou. Jak se z toho začarovaného kruhu dostat. Stejně už žádnou práci neseženu. Poslední naděje, že bych se dala do toho aby se moje postava změnila. To bych možná ustála někde, ale nevím kde. Syn mi řekl, že v Mobisu dělají taky tak staré ženské jako já. Prý tam celou šichtu něco utahují. V padesáti už nebudu mít šanci vůbec.
Včera jsem byla na Ladu. Hodně se toho změnilo, opravdu nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Lada je sice stejná, ale dělá mi problém mambo přeskoč. Kvůli kolena jsem trochu flákala, ale stále mám naději, že ta kila půjdou dolů a já se nebudu muset stydět, že někoho potkám z bývalé práce a mambo přeskoč chacha otoč mi nebudou dělat potíže. A potom ještě někde tu práci. Jsem zralá na psychologa, ale už jsem k jednomu chodila a houby mi pomohl. Snad se mi podaří vyfotit, co jsem udělala z objednaného materiálu-perletóvé zuby.
Je mi úzko, ještě ke všemu s Jarkou je to tak, že mně furt láká do lesa a já od toho zánětu páteře se bojím jít s ní. Ale nejdu ani sama. PO včerejšku nevím jestli budu ještě někdy normálně chodit. Fontana je celá přestavěná, je tam málo vzduchu a nejdou otevřít okna. Na druhou stranu je dobré, že tam chodí jiné ženy než před těmi třemi roky. Mám ráda změnu. Snad tam příští týden zase zajdu.

Rozcestí

Je to těmi změnami kolem mně. Napadlo mně několik názvů mého článku nebo jsem jich už v duchu několik napsala. Melu dokola Honzovi, že se bojím co bude za deset let, že už nebude žít několik lidí, která znám a je jim kolem sedmdesátky. Přitom vím moc dobře, že může umřít nečekaně někdo úplně jiný. Taky se bojím co bude s námi, jestli kluci budou mít někoho, jestli dostaneme důchod my s Honzou a co vlastně bude? Zatím Ondra chodí z práce unavený, ale štastný. Nedávno jsem si stěžovala mamce, že tam dělá za pár šupů a že nejhorší na tom je to, že je vždy tak loajální k firmě, ve které dělá, že by se mu snad líbilo všude. Dělal jen krátkodobé brigády, ale vždy si našel něco, co se mu líbilo. No a moje mamka řekla, že co se mi nelíbí, že můžu být ráda aspon´není kluk po mně. Jen to vím, že vždy říkal, že neopustí elektriku a přitom tam dělá nějakého mechanika, spíš by se řeklo, smrdutého údržbáře. Chci aby šel jinam a přitom se bojím změny.
Další změna, že se moje matka rozhodla jít do vlastního a opouští po třicetišesti letech svůj neb spíš můj rodný byt. Jsem zainteresovaná do stěhování sháněním beden, protože mamčin muž má šíleně moc knih. Vylízá to na povrch jako kostlivci, vždy když donesu pár beden ukáže se, že budou potřebovat další.
Jedna změna je taková zvláštní. POřád jsem se vymlouvala, že už nepůjdu cvičit, protože nechci jezdit až do Mariánek za Ladou a ted novinka..Jarka se dozvěděla, že je Lada zpátky ve Fontáně. Před asi pěti roky tam skončila s tím, že se nepohodli s majitelkama ated´ejhle asi zjistili, že bez Lady to nejde. Je fakt dobrá. Jarka mi říká, že mám odhodit zábrany a jít na jednu hodinu. Já se ale ptám sama sebe jak to půjde? Mám 120kilo pořád. Do lesa nechodím, měla jsem zánět z toho jak jsem se pořád chladila s tím kotníkem!
Další změna je ta, že se rozhoduji mezi fimem a perletí, nakupuji korálky tu na Aukru tu na Fleru. Vypadá to, že ještě mé vnučky budou mít zásoby korálků nebo to jistí některá z místních skládek.
Další můj článek bude mít název z citátu- Nevstoupíš dvakrát do stejný řeky?

Kotník

Tak konečně došlo na to koupání. Už to vypadalo, že si letos nezaplavu ve štěrkovně ani nikde jinde. Jenže jsem si při cestě ze štěrkovny před bouří zvrtla kotník. Celkem šikovně jsem se snažila nohu rozchodit cestou pěšky z Třebovic k Lidlu, kde jsem chtěla ještě nakoupit. Fandila jsem si jak jsem dobrá, že by Jarka koukala jak valím. Ale už jak jsem vystupovala z tramvaje jsem věděla, že bude zle. Kotník si už třetí den chladím v kyblu se studenou vodou a přidávám tam led.
Letošní léto nějak víc poslouchám radio. Střídavě Frekvenci 1 a Orion. Nejhorší jsou snaživí moderátoři. Na Orionu je to nějaká Zdráhalová nebo spíš Otáhalová a nějaký Matěj Kružberský a Frekvence ..tam bych rozpustila dámský klub. Nevím, jestli to nepramení z toho,že mám věčný problém s ženskýma. Vadí mi jak jsou moderátorky uchichotané, smějou se i tomu, že jedna řekne tak volejte nám...Hrůza a to ještě neustále do toho pouštějí lidi jak si pochvalují jejich stanici a zejména dámský klub jak poslouchají. Já to zas tak často neposlouchám, ale už podruhé jejich debata sklouzla k prdům, jak to kdo dělá, hlásí a kdoví, jestli ještě nedošlo i na smrad. Raději se pokouším na Groweshark to je taky takové internetové radio vypátrat jak to pracuje. Vzhledem k tomu, že neumím anglicky jsem se tam nějak zorientovala a zjistúji, kdo co poslouchá, přidávám si muziku atak. jasně, že mi chybí ta zpětná vazba. Ale nechybí mi Eduard Kachlička z Orionu jak debilně klade dotazy "nicnetušícímu volanému". A Evropa 2 už taky není co bývala. Nemyslím, že by mi chyběla Renata Kajdžas, ale prostě časem se každý začne opakovat.