Kotník

Tak konečně došlo na to koupání. Už to vypadalo, že si letos nezaplavu ve štěrkovně ani nikde jinde. Jenže jsem si při cestě ze štěrkovny před bouří zvrtla kotník. Celkem šikovně jsem se snažila nohu rozchodit cestou pěšky z Třebovic k Lidlu, kde jsem chtěla ještě nakoupit. Fandila jsem si jak jsem dobrá, že by Jarka koukala jak valím. Ale už jak jsem vystupovala z tramvaje jsem věděla, že bude zle. Kotník si už třetí den chladím v kyblu se studenou vodou a přidávám tam led.
Letošní léto nějak víc poslouchám radio. Střídavě Frekvenci 1 a Orion. Nejhorší jsou snaživí moderátoři. Na Orionu je to nějaká Zdráhalová nebo spíš Otáhalová a nějaký Matěj Kružberský a Frekvence ..tam bych rozpustila dámský klub. Nevím, jestli to nepramení z toho,že mám věčný problém s ženskýma. Vadí mi jak jsou moderátorky uchichotané, smějou se i tomu, že jedna řekne tak volejte nám...Hrůza a to ještě neustále do toho pouštějí lidi jak si pochvalují jejich stanici a zejména dámský klub jak poslouchají. Já to zas tak často neposlouchám, ale už podruhé jejich debata sklouzla k prdům, jak to kdo dělá, hlásí a kdoví, jestli ještě nedošlo i na smrad. Raději se pokouším na Groweshark to je taky takové internetové radio vypátrat jak to pracuje. Vzhledem k tomu, že neumím anglicky jsem se tam nějak zorientovala a zjistúji, kdo co poslouchá, přidávám si muziku atak. jasně, že mi chybí ta zpětná vazba. Ale nechybí mi Eduard Kachlička z Orionu jak debilně klade dotazy "nicnetušícímu volanému". A Evropa 2 už taky není co bývala. Nemyslím, že by mi chyběla Renata Kajdžas, ale prostě časem se každý začne opakovat.

Toto léto zdá se mi poněkud rozmarné

Mám volno do Jarky. POčátkem července jsem se vymluvila na hlídání synovce. A pak začly bouřky a přehán´ky, jednou mně Jarka vytáhla skoro násilím a došly jsem k lesu a v dešti jsme se vracely zpátky. Před dvěma dny jsme vážili kufry do letadla tak jsem se přiměla k vážení, protože posl. dobu se vážím jen když se cítím dobře. Měla jsem už i 117kg, ale ted´zase 118. Nedávno jsem si četla počátek svého blogování a dostalo mně, že jsem chtěla mít do jara 111kg. No tohle už nedokážu. Každý den se přejídám. Nejsem schopna se ukáznit, ale stále ještě mám pozůstatek toho jak jsem se hýbala. Příští týden tu bude Jarka, ale bojím se, že mně bude hnát každý den do lesa a mně to sebere zbytek energie a dorazí. Chtěla bych tomu najít nějakou správnou míru snad třikrát týdně by stačilo. Můj plán chodit denně v šest večer na koupaliště se slevou úplně zkrachoval kvůli počasí.

Moře nádherně voní

Od minulého čtvrtka jsem slaměná vdova. Honza jel na pánskou jízdu se svýma bráchama do Chorvatska. V neděli ráno přišla od něj smska, že doufá, že se taky máme dobře, že je tam nádherně. No bodejt´, když tam nejsme my. Syn mi řekl, že mu mám napsat, že mu došla obálka s červeným pruhem.
V neděli jsme jeli poséct zahradu a po dešti jsme si se synkem nádherně zaplavali v rozbouřené štěrkovně. Připadala jsem si jako velryba s mládětem i když to mládě už by mámu zachránilo, kdyby se chystala zkolabovat. Vlny byly jako na Hawai, v dálce začínala bouřka a vítr rozvlnil celou zátoku, takže jsme plavali jen my dva a asi tři rybáři nahazovali pruty, což vypadalo, jako by nás chtěli ulovit. Aspon´nějaká radost na tom světě, protože celý týden jen sedím doma a chystám synům svačiny a obědy. S Jarkou jsem byla minulý pátek a od té doby se jen vymlouvám na vedro nebo na bouřku.

Hůlky

Zapomněla jsem napsat, že jsem si před třemi týdny pořídila hůlky. Od té doby mně Jarka honí po lese i u těch rybníčků jsem je měla jinak bych asi takový kus nezvládla. Musí se pracovat hodně rukama, ale vlastně člověk zapojí celé tělo.
Včera jsem byly kolem až v Hrabové podívat se v hřebčíně. Byl to šílený kus pak přes Paskov kolem Ostravice zpět bolely mně ruce i zadek, ale šíleně. Byla jsem opět na Jarku naštvaná, že mně táhla takový kus. uplně by stačila jen ta Hrabová. V neděli jsem měla na váze 119,5kg, ale mohla jsem mít už mín, kdybych se zas nějakou dobu neužírala a neseděla na zadku doma. Po pondělí a tom včerejšku jsem ráno měla 118kg takže k něčemu to přece jen bylo.

Fotky

Dlouho jsem nepřispívala. Důvedem je to, že jsem měla stres z toho, že syn hledal práci. Ač jsme si mysleli, že v jeho oboru si bude moct vybírat bylo tomu opačně. Nemůže si vybírat a dojíždí do Nošovic. Já jsem oslavila měsíc z nemocnice, 21.5. jsem byla v Praze po dvacetipěti letech. Moje váha se nehýbe chodím s přestávkami do lesa na piliny dám i tři kolečka, ale bylo zima a chodila jsem víc, tak nevím, co mi chybí. Chtěla bych si pořídit nějaký malý fotoaparát abych nebyla závislá na klucích a mohla si cokoliv vyfotit a pak to sem dát. Dovezla jsem si z Koralla pár korálků perletóvých šnůru voskových perel a nějaké sluníčka. Zatím ale dělám pletené spirály a chybí mi to vyfotit po navlíknutí a po upletení. V pondělí jsme byly s Jarkou u oderských rybníčků pěšky byl to kus jak svińa ještě včera jsem byla jak spráskaný pes.

Millefiori cane: fiore lilla con pistilli (polymer clay tutorial)

Collage La gente parla Festival di Sanremo 1979

Slyšela jsem tuhle písničku úplně náhodou na Sanremo 79 to byla taková soutěž, kde se dalo slyšet jinou muziku než jen Milušku Voborníkovou, Hanu Zagorovou a nanejvýš Drupiho. Zasáhla mně ta atmosféra, to vstřícné nenahrané zpívání od srdce. Jen jsem si pamatovala, že tam naběhlo více lidí, vše bylo barevné ne jak u nás šedé a nádherně italsky zpívali. Od té doby jsem tuto písničku neslyšela a hledala jsem ji na youtube už několik let. Znala jsem jen název a měla jsem to přeložené jako Lidé říkají.Ted to tam asi před rokem někdo dal a já to znovu objevila asi před týdnem. Ihned jsem sentimentálně zavzpomínala na dobu, kdy mi bylo sedmnáct a slyšela jsem to poprvé