Váha 118kg

Už týden marodím, nejdřív jsem jen pila čaj a zázvor, ale potom bylo třeba trochu jíst abych se uzdravila a tělo mělo nějaké živiny, ale jím opatrně hlavně ryby a sýry vyhýbám se uzeninám. Ted už cítím mírně to vysazení včera jsem byla od čtvrtka poprvé v obchodě a šlo se mi blbě. Jarka odjela v sobotu do Itálie na lyže tak se ani nemusím nikomu vymlouvat, ale myslím, že s během je konec. Ráno jsem se vážila a měla jsem nabalená v teplákách froté šatech a bundě 118kg. Až začnu zadržovat vodu půjde to nahoru samo, ale nechci se vrátit tam kde jsem byla a pak v dubnu žačnu zase shazovat. Dokonce mi moje situace vyhovuje, protože z toho hubnutí mám vždy pocit, že to musím dožrat zpátky, je to nějaká psychická porucha. Takhle se to nabere samo, já budu v klidu a pak po nasazení euthyroxu splasknu jak balon. Ještě tu vyfotím fimo co jsem dělala včera i když mi ještě bylo blbě a taky to tak vypadá, ale pěkné barvy, jen si musím něco koupit na dělání pravidelných tvarů jmenuje se to roller.

Fimo

Tak dnes koukám na datum a máme prvního což znamená, že jsem měla vysadit Euthyrox, ale ještě dnes jsem si ho vzala. Před dvěma týdny jsem už z toho měla depku, že se opět vrátím váhově tam, kde jsem byla,ale v sobotu a neděli jsem byla v lese s Jarkou a byla jsem ve formě. Budu se snažit jíst o hodně mín´a piju občas zázvorový čaj.Z jídla mi naštěstí ted bude víc blbě při tom vysazení, je to podobný stav jak když jsem byla těhotná. Vrhla jsem se na fimo koupila tři kostky a něco ukoulela a budu zkoušet dál. Zatím nebudu kupovat ten nudlovač postačí mi malý váleček stejně hlavně krájím žiletkou. Dnes mi Honza pák kuliček vyfotil, ale fimo mi celkově změnilo barvu a ztmavlo a tak chci zkusit péct na menší teplotu. 31. března nastupuji na radiojod do nemocnice myslím, že mám dobře nastartováno to vše překonat. Při vysazení vždy dva týdny to jde a pak to musím vydržet. Těším se na květen pojedu s důchodcema do Prahy na muzikál. Teda já se s něma jen svezu na korálky.

Matka

Moje matka je pěkný dáreček. Už jednou mně dojebala s těma svýma řečma, že mám změnit jídelníček a něco se sebou dělat a to jsem už dva měsíce chodila do lesa. Konečně koncem ledna uznala, že je třeba mně pochválit tak si všimla, že jsem zhubla. Moc jsem se toho nechytala, protože váha mi stojí, ale možná nějaké ty svaly začaly pracovat. Jenže jakmile jsem jí zdělila svůj plán zhubnout opět na původních 90kg ptá se mně pokaždé, kolik jsem zhubla. Je to šílené tuhle jsme se viděly a já řekla 118, protože opravdu už to na váze delší dobu mám i večer. Tak mně zas dostala, protože se divila, že to jsem měla i minule. Vjel do mně vztek a hned jsem vyplenila Honzovi zbytky co donesl v batohu z předchozího dne byl to kus makovce a jeden seschlý koblih kupodivu jsem si pochutnala víc jak na čerstvém.. A to jsem ten den jedla jen samé musli a jogurty.
 Dnes po týdnu opět s Jarkou v lese i když přes týden jsem byla dvakrát u studánky, ale už jsem tak dobrá, že to se nepočítá. Taky jsem matka a nevím, jestli se snažím své syny též dojebávat nebo je chci mít lepšími nějakým citlivějším způsobem. Je fakt, že i to jak pořád tloustnu a zas hubnu určitě taky svým způsobem vnímají. Nerada bych na nich zanechala nějaké následky jak moje matka. I když zas nemůžu si tak moc stěžovat. Ptají se mně jak vlastně běžím. Já to sama nevím nějak se šinu kupředu někdy více klušu když je kopeček. Měřila jsem se a mám furt stejně 104cm v pase a 134 přes boky, ale v teplákách a triku tak možná to je lepší každopádně se cítím líp, nemusím se už tak přemáhat jak jdu do lesa.

Slonice na maratonu

http://img2.rajce.idnes.cz/d0203/4/4482/4482363_1ffb19d2efa69b634209c95f9cc9c796/images/Pilinovka_005.jpg  Na fotkách mám zavřené oči a na té druhé dokonce zachytil, jak se divím jednomu běžci s holýma rukama. Vůbec jsem nevěděla, že mně někdo fotí.
http://mkseitl.rajce.idnes.cz/2011-02-06_Pilinovka/#Pilinovka_013.jpg

Maratonci a čaj

Ještě ted´jsem unavená a to jsem neběžela jen chodila kolem trati. Nemám tyhle akce ráda, šla jsem tam jen abych Jarku trochu podpořila. Už v lese bylo divné, že bylo plno běžců, myslely jsme, že se rozběhávají, ale to byli ti, co se takových akcí nezůčastnújí. Ti naši se hloučkovali u pilin. Jarka dostala číslo a šup už se běželo. Osm koleček asi 7 km. Doběhla poslední, ale byla spokojená. Mně nakonec požádali, jestli bych nenalívala doběhnutým závodníkům teplý čaj. Takže mně nakonec měli všichni rádi. S těma zelenýma nehtama to bylo jako předzvěst jara. Fot´ák jsem nakonec nevzala, ale někdo tam fotil, tak možná nějaké fotky budou, ale nevím jestli půjdou dát na tento blog.

Pesani

Jsem moc ráda, že ti psi tam jsou. Nebýt jich, tak už asi do toho lesa ani nelezu. V pátek jsem byla plavat a od té doby ani tuk. Váha se drží na 120kilo najezená. Venku je hnusně, tak jsem Jarce napsala, že si ted budu běhat sama a neběhám ba ani nelozím ke studánce. Celý týden, jen včera jsem měla hodně masa a kostí z polívky tak jsem se přinutila jít k tomu černému psovi hned v půlce lesa. Bože ten byl rád skákal a byl krásně hladový, což se o mně nedá říct. Trochu jsem se rozhlídla a v lese bylo nádherně, tak jsem se nad sebou zamyslela. A dnes mi volala Jarka, že v neděli je na pilinách nějaký závod a prý můžu i pomalu běžet 6 koleček nejmín. Naivka, já je ani neujdu, ale byla jsem ráda, že mi zavolala a jsme domluvené na sobotu ráno. Musím zas začít něco dělat.