Jak se dalo předpokládat dostavila se. Jednak včera začaly potíže s Honzou, kdy zas ve volnu proseděl čas u počítače a pak se chtěl sebrat a jít a že přijde až k ránu nebo vůbec no prostě jsem měla v krku knedlík a měla jsem v 15.15 hod jít s Jarkou do lesa. Skoro jsem přišla pozdě a v té mlze jsem viděla, že Jarka už čeká s lahví na vodu. Měla jsem též lahev jen jsem ji popadla a musela vyjít a ještě se hádat ve dveřích s Honzíkem. A v lese to začalo, ten knedlík v krku a ta tíha kterou musím sebou nosit a k tomu to bílé svinstvo. Tající sníh a Jarka vypálila, že zas poběží naší trasou do kopce a dál na piliny. Já jsem se šprajcla no prostě mně to dožralo, bolí mně chodidlo od toho namáhání a Jarka na to vůbec nebere ohled. Tak jsem došla ke studánce nabrat vodu a na piliny už jsem se vlekla a Jarka obíhala a že si dá ještě kolečko. Musím uznat, že v tom lese bylo nádherně v té mlze to vypadalo strašidelně a ještě tam někdo šel, bylo slyšet dlouho kroky a nakonec jsme ho došly byl to takový rachitický dědek, ale mně v té mlze vylekal. Jarce jsem včera řekla, že dokud nebude lepší terén tak neběžím. Nechápe to, prý jsem už jsem běhala ve sněhu tak co mám za problém.
Dnes mi napíše jak poběží, ale já fakt nemůžu bolí mně nárt nohy úplně kulhám a ona jako by to neviděla. Naštěstí váha se drží i pod 120 tak nějak 119,5kg. Nesmím se přejíst a vůbec musím dost pít vodu nebo čaj. Ted ještě do toho s tím Honzou zítra má dvanáctku a sobotu neděli taky a dnes ještě nepřišel domů a je deset tak asi se urazil a dělá krky. Stále se o něj bojím. Včera mi po dlouhém přemlouvání vyfotil náramek a je blbě vidět, protože na druhé straně jsou taky moc pěkné korálky.
Žádné komentáře:
Okomentovat