Vánoční bojovnost

Už asi dva týdny běhání tak nějak flákám. Nejdřív jsem se cítila pořád dobře váha se usídlila pod 120 kg, ale v neděli kdy jsem měla jít běhat byly Mickeovy modré oči s HUgh Grantem tak jsem prostě zase bulnula. Zato v pondělí se mi to vymstilo, protože na návštěvě u mamky mi začali domlouvat skrz mé váhy a to jsem si myslela, že je budu muset odbývat, že mi řeknou teda ty jsi zhubla a ono prdlajz. Prý mám něco začít se sebou dělat, že se neunesu, že mně budou bolet klouby. Ale mamí, vždyt už víc jak měsíc běhám do lesa. No prý asi bych měla běhat rychleji. Tak jsem dostala takovou facku. Jo a změnit stravovací návyky to bych asi měla. No vlastně ani nechci aby si lidi všímali, že hubnu. Mám prý jít do pořadu s doktorkou Cajthamlovou.  Měla jsem tmu před očima, ale vím, že mamce na mně záleží. Jarka pořád poctivě běhá a má už 57 kg. Vůbec nechápu co ji k tomu vede. Na Boží hod jsem byla dobře odpočatá nebyla jsem přecpaná a sice jsme čekali návštěvu, ale jak jsem přečetla meil za pět minut 11, že v jedenáct jde Jarka běžet jsem se rychle oblékla popadla tyčky od lyží a šla. Jarka byla moc ráda, že jdu. A dnes jsme byly zas. Tak snad to bude lepší jen kdyby už slezl ten sníh.