Bude to ještě zajímavé

Stále skáču po váze. Mám 119 kg ráno v noční košili. Není to nic moc, ale taky bylo hůř a tuhle váhu bych chtěla snižovat a snižovat. Nevím jak se mi bude dál dařit. Jak jsem psala aby mně nikdo nenaštval stalo se to hned v úterý. V neděli jsem po dlouhé době šla ráno s Jarkou v devět. Vyzvěděla jsem, že náš uchyl asi jak opadl sníh bude dorážet. Bude to ještě zajímavé. Přijede vždy na kole, někam ho schová do houští a vyleze na trat nečekaně a zezadu dobíhá. Bohužel Jarka se s ním ted několikrát viděla a ze slušnosti se s ním baví. Nezdá se jí dotěrný a asi je ráda, že neběhá sama. No kdo nezažil neuvěří. Tak jsem se domluvila na pondělí, ale Jarka nedorazila, tak můžu říct jsem se překonala a sama donutila dvě kolečka pomalu klusat. V uterý v osm ráno mně  vzbudil policajt městské policie. Máme průser Honza v neděli zaparkoval na předplaceném místě a ti lidi zburcovali policajty. Tak jsem naštvaná, protože syn se snažil pokutu ukecat tak mu dali složenku, takže ještě obstrukce a musí jít na poštu se složenkou. Naštvání jsem si dnes vykompenzovala tím, že jsem vytáhla starý lak zelený a nabarvila jsem si nehty na rukách i na nohách.

Že by jaro?

Někde jsem četla, že pokud člověk začne hubnout v zimě, většinou se mu to nepodaří, máme nechat hubnutí na jaro. Tak asi od minulé neděle což je 10 dnů začalo tát a v lese začalo to nejdřív mlhama a ted tam jen místy je led a jinak jaro. Snažím se každý den bud alespon jít ke studánce pro vodu a někdy si dám kolečko neb tři na pilinách. Jarce se nějak vyhýbám trochu mně naštvalo jak jsme minule byly běhat, že po mých kolečkách jsem skončila dříve a řekla jí kudy půjdu a že mně dožene a ona běžela jinudy a já tam čekala jak trubka a když jsem došla domů měla jsem od ní sms ku kde jsem se jí ztratila. Vysiluje mně to i tak a ještě se na ní vážu. Hodně ted běhávala sama beze mně a myslím, že to tak skončí. Potřebuju si ty síly regulovat sama. Na váze mám 118 kg, ale bojím se, že zas selžu a přestanu chodit do lesa jak mně něco naštve.

Obleva

Chodila jsem poctivě celý první týden nového roku a výsledek zatím žádný. Na váze 119,5kg a měření dopadlo tak, že od minula neubyl a nepřibyl ani centimetr. V pase 104cm a přes boky nějakých 134cm. Píšu to jen pro kontrolu abych příště netápala kolik to bylo. Taky by letošní nebo spíš lonské vánoce se proslavily tím, že jsem přes ně nepřibrala. Je to pohybem.  Prostě se snažím chodit rychleji včera jsem na pilinách dala tři kola což byl strop, když bylo krásně.

Obtloustlá matka

V novém roce se zatím snažím, byli jsme na novoročním pochodu do Háje u Opavy z Děhylova to bylo 6 km, ale v té vánici to dalo zabrat. Druhý den jsem proležela. Jarka v lese zatím s atletem probrala mou situaci a i když mi v úvodu říkal, že se nemám vysílit každý den, toho druhého ledna řekl Jarce, že bych měla každý den to kolečko v lese aspon´ujít. Tak jsem šla, od pondělka každý den jdu ke studánce, na pilinách dám kolečko nebo ještě půl a jdu nabrat vodu a se zátěží tří lahví vody, což je skoro váha, kterou jsem shodila jdu domů. Včera šel se mnou můj syn a zpočátku remcal, že co má za život že ve svých dvaceti letech leze se svou obtloustlou matkou do lesa místo aby slavil silvestra, sedí doma apod. Ale v lese začal běhat, házet po mně koulema se sněhu a vzpomínat kudy chodil, když byl malý. Byli jsme v lese skoro dvě hodiny a dnes jsem dolámaná, ale půjdu zas dnes s kamoškou pro vodu k Panence Marii.

Vánoční bojovnost

Už asi dva týdny běhání tak nějak flákám. Nejdřív jsem se cítila pořád dobře váha se usídlila pod 120 kg, ale v neděli kdy jsem měla jít běhat byly Mickeovy modré oči s HUgh Grantem tak jsem prostě zase bulnula. Zato v pondělí se mi to vymstilo, protože na návštěvě u mamky mi začali domlouvat skrz mé váhy a to jsem si myslela, že je budu muset odbývat, že mi řeknou teda ty jsi zhubla a ono prdlajz. Prý mám něco začít se sebou dělat, že se neunesu, že mně budou bolet klouby. Ale mamí, vždyt už víc jak měsíc běhám do lesa. No prý asi bych měla běhat rychleji. Tak jsem dostala takovou facku. Jo a změnit stravovací návyky to bych asi měla. No vlastně ani nechci aby si lidi všímali, že hubnu. Mám prý jít do pořadu s doktorkou Cajthamlovou.  Měla jsem tmu před očima, ale vím, že mamce na mně záleží. Jarka pořád poctivě běhá a má už 57 kg. Vůbec nechápu co ji k tomu vede. Na Boží hod jsem byla dobře odpočatá nebyla jsem přecpaná a sice jsme čekali návštěvu, ale jak jsem přečetla meil za pět minut 11, že v jedenáct jde Jarka běžet jsem se rychle oblékla popadla tyčky od lyží a šla. Jarka byla moc ráda, že jdu. A dnes jsme byly zas. Tak snad to bude lepší jen kdyby už slezl ten sníh.

Bolest

Už vím proč týden neběhám. Bolí mně nárt z těch běžek. Jarka mi od úterka píše, že jde běhat a v kolik a já jí odpovídám, že nejdu, bolí mně noha. Myslela jsem, že to je z toho sněhu jak se blbě chodí, ale v pátek úplně jasná bolest nártních kůstek. Na váze jsem v pondělí měla už 119 kilo a dnes opět 120kg. Cítím se fajn, ale je jasné, že se doma ujídám od strachu, že to vzdám. Od středy jsem pekla šohajky a sice jsem se držela, ale něco jsem sezobla a do toho slané a je to hned. Můžu být ráda, že ta váha je tak , ale už vím, že to přijde vždy dodatečně, že třeba zítra půjdu s Jarkou do lesa běhat a váha mi poskočí směrem nad 120kg. Ale nevzdám to dívala jsem se na netu na zumbu. Moc mně ten tanec nenadchnul je to normálně nějaká rumba nebo marenga a do toho trochu aerobiku. Mi se stýská po normální sestavě aerobiku nebo že si zacvičím na Ladu. A hudba mně k tomu přitáhne.

Krize

Jak se dalo předpokládat dostavila se. Jednak včera začaly potíže s Honzou, kdy zas ve volnu proseděl čas u počítače a pak se chtěl sebrat a jít a že přijde až k ránu nebo vůbec no prostě jsem měla v krku knedlík a měla jsem v 15.15 hod jít s Jarkou do lesa. Skoro jsem přišla pozdě a v té mlze jsem viděla, že Jarka už čeká s lahví na vodu. Měla jsem též lahev jen jsem ji popadla a musela vyjít a ještě se hádat ve dveřích s Honzíkem. A v lese to začalo, ten knedlík v krku a ta tíha kterou musím sebou nosit a k tomu to bílé svinstvo. Tající sníh a Jarka vypálila, že zas poběží naší trasou do kopce a dál na piliny. Já jsem se šprajcla no prostě mně to dožralo, bolí mně chodidlo od toho namáhání a Jarka na to vůbec nebere ohled. Tak jsem došla ke studánce nabrat vodu a na piliny už jsem se vlekla a Jarka obíhala a že si dá ještě kolečko. Musím uznat, že v tom lese bylo nádherně v té mlze to vypadalo strašidelně a ještě tam někdo šel, bylo slyšet dlouho kroky a nakonec jsme ho došly byl to takový rachitický dědek, ale mně v té mlze vylekal. Jarce jsem včera řekla, že dokud nebude lepší terén tak neběžím. Nechápe to, prý jsem už jsem běhala ve sněhu tak co mám za problém.
Dnes mi napíše jak poběží, ale já fakt nemůžu bolí mně nárt nohy úplně kulhám a ona jako by to neviděla. Naštěstí váha se drží i pod 120 tak nějak 119,5kg. Nesmím se přejíst a vůbec musím dost pít vodu nebo čaj. Ted ještě do toho s tím Honzou zítra má dvanáctku a sobotu neděli taky a dnes ještě nepřišel domů a je deset tak asi se urazil a dělá krky. Stále se o něj bojím. Včera mi po dlouhém přemlouvání vyfotil náramek a je blbě vidět, protože na druhé straně jsou taky moc pěkné korálky.